sakal_2.gif (822 bytes)
Průvodce zpracované SAKALem

Na této stránce jsou umístěny průvodce, které vznikly při působení SAKALu. Při případném tisku prosím neodstraňujte logo SAKALu z plánků. Pro tisk je také vhodnější obrázek vytisknout v plné velikosti (netiskněte tedy přímo ze stránky).

AUGILLE DE BIONNASSAY - hřebenovka
CINQUE TORRI - Miriamina cesta
Černolice - diagonální traverz
Dachstein - Steinerweg, Pichlweg a sestupovka
Kozí štít - JZ plotny
Lomnický štít, Stanislavskáho c.
 

      NA ÚVODNÍ STRÁNKU
 
 

 

Auguille de Bionnassay 4052m,
hřebenový přechod

schema hřebenovky

Nástup /z Francie/
Odněkud z okolí Montjoie (nejlépe z obce le Champel - parkoviště) po značené turistické stezce do osady Chalets de Miage. Odtud podél potoka proti proudu kolem vodopádu na dlouhý travnatý hřbet, a po něm nahoru pod morénu ledovce Miage. Dolní bariéra ledovce se obchází zleva (severně) po postranní moréně, která sahá výše než vlastní ledovec Miage. Až sem vede v terénu znatelná stezka. Vlevo (severně) od postranní morény se pod skalním výběžkem Aig.de Tricot nachází srub (bivak). Po suťovém svahu dolu na obrovské plató ledovce Miage (Plan Glacier), a po ledovci pod svah spadající ze sedla Miage. Středem svahu nejdříve po skalnatém hřbetu (suť) a později po sněhovém poli (nahoře je strmější; I.-II.) do sedla Miage.

Chata Durier
Chata velká asi jako maringotka, ubytování pro max. 10 lidí. Uvnitř je stůl a okolo palandy, čisto, útulno. Vysílačka na horskou službu. Chata nemá trvalého správce. Je-li ten přítomen, cena za ubytování je 90 Fr., pro členy horolezeckých klubu UIAA sleva na 70 Fr. Zaplatit lze i vhozením peněz do kasičky zde umístěné. Před chatou je rozlehlý plácek, a postavení stanu pouze na noc tu nikomu nevadí. Toaleta je v dřevěné budce 20m od chaty nad propastí. (“Znečistění” sněhu v okolí chaty považuje správce za těžký zločin, neboť sníh bere na přípravu pitné vody!)

J hřeben PD+ (tj. II.-III.); varianta AD (tj. III.)
Od chaty po hřebenu na první sněhový hrb. Dále po hřebenu před druhý hrb, a na jeho vrch poněkud zleva (západně) po šikmo se zdvihající lávce mezi skalami (I.-II.). z vrcholku druhého hrbu po postupně klesajícím hřebenu do sněhového sedélka po vrcholovou pyramidou.

Dále:
obvyklá cesta - přímo hřebenem
Nepříjemné, má-li člověk ohyzdně těžký batoh.
Nahoru ještě po sněhu pod skály, a pak rozsedlinou ve skále na vlastní skalnatý hřeben. Těsně vpravo od hřebene po stupňovitě se zdvihajících skalních výšvizích nahoru (II.-III., trochu lámavé) na vrcholové sněhové pole.

varianta - JZ sněhovým žlebem
žlebem je nutné vystupovat v časných dopoledních hodinách, neboť  pak sem svítí slunce, a sníh ve žlebu se stává rozbředlým, a padají tudy uvolněné kameny. Nutno minimálně aby alespoň prvolezec měl dva cepíny, ostatní po jednom a ovládali prusíkování.
Také ze sedélka po sněhu nahoru pod skály do rozsedliny, ale odtud dál vlevo po su?ových lávkách traverz (II.) do výrazného sněhového žlebu v JZ úbočí. žlebem snadno vzhuru až na jeho konec, kde se ale sníh miní v led (obtí?. i III. podle kvality sněhu a ledu). Od konce žlebu vpravo a po stupňovitých skalkách (II.) nahoru na vrcholové sněhové pole.
Dále po vrcholovém sněhovém poli (I.) nahoru na ostrý sněhový vrchol.

V hřeben (v sestupu) PD (tj. II.); 2h
(Hřeben je tvořen ostrou sněhovou převějí. Velmi exponované.)
Většinou stopa vede vpravo (jižně) těsně u ostří hřebene, ale v několika kratších úsecích se jde přímo po ostří nebo vlevo (severně) od něj. Uprostřed hřebene se vytváří nápadně velká sněhová špice (převěj), která se obchází traversem zleva (jižně). Dál dolu do sedla Bionnassay. Sedlo je také tvořeno ostrou sněhovou převějí, a stany zde postavit nelze.

Hřebenem ze sedla Bionnassay na Dome du Gouter PD- (tj. I.-II.); 3h
Ze sedla snadno nahoru po hřebenu, který se stává tupějším, na vrcholek hřebenového výšvihu Piton des Italiens (I.). Z něj trochu dolu po hřebenu, a pak dál po sněhovém hřebenu nahoru, až se hřeben stane vodorovným a širokým (vhodné místo pro stany). Dále po hřebenové planině a sněhovém svahu lehce na Dome du Gouter.

Sestup a další možnosti:
Dolu obvyklou cestou na Mt.Blanc přes Ref. Du Gouter (vhodné, má-li člověk auto někde v okolí Montjoie, odkud vycházel).

Dolu přes Bossonský ledovec a Ref. Grands Mulets do Chamonix.
Nahoru přes Ref. Vallot na Mt.Blanc, a případni ještě dál přes Mt.Maudit a Mt.Blanc du Tacul do sedla Midi (náročné)

Přibližný časový rozvrh túry:

  1. den - Nejlépe z osady le Champel (parkoviště) do bivakovacího srubu u ledovce Miage
  2. den - v klidu do sedla Miage
  3. den - vyjít brzo ráno; přes Aig. De Bionnassay a Dome du Gouter k Ref. Du Gouter
  4. den - od Ref. Du Gouter zpět do osady le Champel

 

        NA OBSAH,    NA ÚVODNÍ STRÁNKU
 
 

CINQUE TORRE - Torre Grande, 
Miriamina cesta, V., 3 h.

Cinque Torre Podél spáry (V.) mezi masivem a předskalím nahoru až na vrchol předskalí, traverz vlevo po členité lávce (II.-III.), a pak vzhůru pod obrovský převis (IV.). Pod ním traverz vlevo (V.), a podél spárky a členitou skálou nahoru pod obrovský kout. Koutem nahoru podél spárek (IV.), které výše přecházejí v komín (III.). Vlevo na horní lávku a lehce členitými skalami na vrchol.
 
 

(Pěkná, populární cesta. Místy jsou, hlavně v 1.délce, ohlazené chyty. Na štandech jsou skoby, v těžších pasážích jsou trvale osazené skoby i jako postupové jištění, ale mít s sebou sadu vlklíněnců je vhodné.)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

    NA OBSAH,      NA ÚVODNÍ STRÁNKU
 
 

 

 

ČERNOLICE , 
Diagonální traverz 4 UIAA

Nástup vlevo pod stěnou jako u cesty "Panikář". Šikmo doprava vzhůru k 1.kruhu cesty "Plotny", traverz vpravo po plotně k 1.kruhu cesty "Jižní riss". Dále šikmo vzhůru doprava na hranu, a traverz vpravo do koutu. Jím nahoru na balkón ke kruhu cesty "Tři převisy". Z balkónu vpravo nahoru přes převislý skalní výčnělek, a dál traverz vpravo po policích ke knížce. Zde stanoviště, tzv. Příčný kámen. Pod převisem traverz vpravo 1m, a poté přímo nahoru ustupujícím koutem na vrchol.

Legenda k obrázku: Panikář 3, Plotny 5, DT. Diagonální traverz 4

  1. Panikář
  2. Plotny
  3. Jižní riss 3
  4. Tři převisy 5
  5. Velký převis 6
  6. Hiršovka 4 - 5
  7. Velký traverz 5

pro zvětšení klikněte
 
 

        NA OBSAH,    NA ÚVODNÍ STRÁNKU
 
 
 
 

DACHSTEIN

V jižní stěně Hoher Dachsteinu se nachází řada pěkných a populárních cest. Místní vápenec je na horské podmínky až nezvykle pevný, i když toto je třeba brát s určitou rezervou. Na lávkách se samozřejmě nějaké kamení vyskytuje, občas je skála mechanicky narušená. Často lezené cesty jsou na stanovištích odjištěny kruhy. Na jištění sebou stačí vzít sady vklíněnců nebo friendů. U méně lezených cest je dobré mít sebou kladivo a pár skob. Z novějších průvodců je doporučení hodná publikace Dachsteingebirge & Gosaukamm od Kurta Schalla a Thomase Jekela. Pro pohyb v terénu se hodí mapa Dachsteingruppe v měřítku 1:25 000 od OEAV.
Příjezd
Autem ze Schladmingu nahoru po silnici na náhorní plošinu do Ramsau. Z lokality zvané Schildlehen odbočuje nahoru silnice (vybírá se zde mýtné, zhruba 30 ATS na osobu, platí se dole u kasy při vjezdu, aktuální ceník je na ceduli u silnice před kasou) vedoucí na parkoviště u dolní stanice lanovky (1 695 m nad mořem). Parkování je už zdarma. Pitná voda je v okolních hotelích u parkoviště. U budovy dolní stanice lanovky začíná v lese cesta vedoucí k chatě Dachstein-Südwandhütte (30 min. pohodlné chůze).
V lokalitě Schildlehen, nedaleko místa kde odbočuje mýtná cesta, je u silnice sportovní obchod, kde je k sehnání horolezecký průvodce po Dachsteinu.
Nástup (Popis je psán pro pohled při výstupu nahoru)
Od chaty Dachstein-Südwandhütte projít brankou v plotě, a po mírně klesající turistické stezce jít směrem na SSZ. Už po pár metrech turistická stezka začne v serpentinách klesat dolů. Od horních serpentin se v původním přímém směru odděluje úzká pěšina traverzující svah po vrstevnici. Po ní přes několik malých vhloubení na suťové pole. Pěšina stále pozvolna klesá, a se přijde k suťovému kuželu. Ve stěně po pravici se, není-li extrémní sucho, nacházejí tři vodopády. Nahoru po suťovém kuželu do prostoru mezi 2. a 3. vodopádem. Zde na šikmo zprava doleva nahoru ubíhající plotnovité lávce začíná vlastní nástupová trasa pod jižní stěnu Hoher Dachsteinu. Na skále jsou červenou barvou udělané značky, ale značení se pak v průběhu cesty několikrát ztrácí. Po členitých skalkách nahoru (obtížnost I.-II.) na méně strmé karové pole (Hundsriese). Jím vede nahoru do svahu špatně zřetelná pěšina. Po ní vzhůru (chodecký terén) až téměř k horním skalám. Zde se zahýbá vlevo (opět dobře znatelná stezka na skále) a šikmo vzhůru se dojde do sedélka v hřbetu Mitterstein. Ze sedélka stezka pokračuje směrem na Z  téměř vodorovně po vrstevnici, později se zvedá šikmo vlevo nahoru k sněhovým polím pod vlastní stěnou Hoher Dachsteinu. Sněhová pole jsou zvláště v horních úsecích strmá (40 - 50°), a starý firnový sníh se zde vyskytuje i v létě !!! V závislosti na počasí, roční době a denní době mohou být mačky a cepín pro překonání sněhového pole nutností. V druhé polovině léta (srpen), předcházelo-li teplé počasí, je už sněhu trochu méně, a nástupy pod některé populární cesty (např. Steinerweg) jsou ve sněhu vyšlapány, a s kvalitním vibramem na botách se dá zvládnout dojít ke skále bez maček. Zkušenost a opatrnost je však nezbytná !
Celková doba nástupu k úpatí jižní stěny z parkoviště u dolní stanice lanovky : 1h 50min.
Sestup
Nejsnazší sestup je směrem na S na Dachsteinský ledovec. Jsou dvě možnosti:
1) Normální cestou (v sestupu) obtížnost II.
Z vrcholu přímo od vrcholového kříže dolů směrem na S. Cesta je zajištěna umělými prostředky, je to klettersteig. V 2 - 3 m odstupech jsou ve skále osazeny železné kramle, ale ty nejsou pospojovány žádnými řetězy nebo ocelovým lanem !! Úseky mezi kramlemi je nutno lézt volně, a nebo se jistit ze stanovišť. Slanění po vlastním laně je možné jen tehdy, je-li jistota, že se v cestě nacházíte sami. Padající stržené kamení by mohlo ohrožovat velké množství turistů vyskytujících se na této cestě. Sestupová trasa stále klesá přímo dolů až na ledovec. Mezi skálou a sněhem se nacházejí malé sněhové trhliny. Mezi nimi na ledovcový svah (sklon cca 30 - 40°) a po něm dolů. Dále libovolně.
2) var. Normální cesty, tzv. Felsensteig (v sestupu) obtížnost II.
Tato cesta je už regulérní klettersteig v celé délce zajištěný ocelovými lany. Trasa varianty začíná cca 15 m nad místem, kde Normálka vstupuje na ledovec. Odbočuje se vpravo (na V) traverzem po lávce, pak následuje krátký sestup do skalnatého sedélka. Dále přes vrcholek pilíře, a 150 m dolů podél ocelových lan na ledovec. Přechod ze skály na ledovec je zde bez problémů, mačky nejsou potřeba.
Další okolnosti
Nedaleko vrcholové pyramidy směrem na V se na okraji ledovce na hřebenu nachází malá chata Dachsteinwartehütte (též nazývaná Seethalerhütte, 10min. chůze od nástupového místa na „Felsensteig") patřící OEAV. Ubytování jen v nouzi. Dále směrem na V (cca 50 min. chůze po upraveném ledovci, tyčové značení, mačky nejsou potřeba) je horní stanice lanovky. Cena za běžnou jízdu dolů je zhruba 160 ATS.
Turistická stezka jdoucí pod trasou lanovky je v horní části zajištěna jako klettersteig (ocelová lana, staré železné dráty, kramle, žebřík), obtížnost I.-II. Níže následuje chůze serpentinami v suti.
 
 

dachstai.gif (19711 bytes)

1. cesta Steinerweg

2. cesta Pichlweg
sestup:

dachsta2.gif (22631 bytes)

podrobná schemata:

PICHLWEGsteinweg
 
 

          NA OBSAH,      NA ÚVODNÍ STRÁNKU
 
 

KOZÍ ŠTÍT, JZ plotny

max. obtížnost: 5
lanové délky: 4
výška stěny: 150 m
doba výstupu: 1 - 2 h

Příjemný výstup ve velmi  pevné skále s dobrými chyty. K jištění nutno mít široké spektrum vklíněnců, hodí se mít i friendy. Vlastní skoby sebou nejsou nezbytné. Fixního jištění na cestě moc není, je-li na štandech už skoba, tak je stará a rezavá, nutno ji doplnit svými vklíněnci, což v místech kde jsou uvedeny místa pro štandy vždy jde.

Nástup:
obtížnost CH
Od Chaty Při Zelenom plese po žlutě zn. stezce k Červenému plesu. Dále sutí mezi kosodřevinou do rozlehlého suťovitého žlebu spadajícího z Vyšné Kozie štrbiny (totožné s F.K. 2147). Nahoru do horních 3/4 žlebu pod plotnovitou stěnu Kozího štítu. Vpravo na nápadné úzké travnaté lávce je nástup do cesty.

Popis cesty:
Po lávce doprava ke komínku, jím krátce nahoru, vlevo přes balvany a poté nahoru členitou stěnkou (1 × stará fix. skoba) vlevo od koutové spáry. Výše pod převisem vpravo do spáry a přímo nahoru přes převis na police (štand, nejlépe hned nad převisem). Dále traverz vlevo přes hladkou plotnu (skoupé jištění) až na balkón, a z něj šikmo vpravo podél zářezu na travnatou lávku (štand, stará rezavá skoba). Koutem nahoru mírně vlevo do středu velké plotny, později mírně vpravo (fix.skoba) stále středem plotny, a ve 2/3 velké plotny traverz vlevo na členité police (štand, 2 × fix. skoba). Nahoru přes malý převis (jištění - smyčka kolem hrotu) k výlomu skal (lámavá skála) a na SZ hřeben. Po něm snadno na vrchol.

Plánek cesty:
kozistit.gif (9169 bytes)
 
 
 
 

Sestup:
obtížnost I.
V terénu je znatelná pěšina. Z vrcholu SZ hřebenem dolů, brzy po 40 m vpravo (severně) do úbočí štítu, a níže traverz na západ do Vyšné Kozie štrbiny. Rozlehlým suťovitým žlebem (stejný, kterým se nastupovalo - F.K. 2147) dolů na JZ do Červené doliny na turistický chodník (žlutá zn.).
 
 

           NA OBSAH,     NA ÚVODNÍ STRÁNKU
 
 

 

Stanislawského cesta, LOMNICKÝ ŠTÍT

LOMSCH.JPG (24129 bytes)max.obtížnost:V.
doba výstupu: 5-6 hodin
počet lanových délek: 7

(Uprostřed stěny nápadným bílým pruhem vede populární cesta Hokejka, nalevo od ní se táhne široký pruh plotnovitých skal, ohraničený vlevo mohutným koutem. Právě tímto koutem vede Stanislawského cesta.)

Pěkná cesta v pevné skále. Dobrá orientace při výstupu. Na štandech jsou staré rezavé skoby, ale celá cesta jde snadno odjistit vklíněnci (vhodné je mít abalaky) a friendy (vel. 2-4).

Obtížnosti: 1.lan.délka: III.; 2.lan.délka: III.; 3.lan.délka: III.-IV.; 4.lan.délka: III. (3. a 4.lanovou délku lze spojit v jednu); 5.lan.délka: V.; 6.lan.délka: IV., výše II. (vhloubení); 7.lan.délka: IV; dále snadno po hoebenu na vrchol;

Cesta je vhodná k výstupu v situaci, kdy je málo času na výstup jinou, delší cestou v Z stěně, anebo jsou-li jiné cesty po deštích ješti příliš mokré (což bývá případ Hokejky).

Nástup od Téryho chaty: Jsou dvě možnosti.

Jordánovou cestou do Sedielka pod Lomnickým, a Téryho kuloárem dolu pod Z stěnu (kratší, ale krkolomnější cesta; v Jordánovi žlebu je i v létě sníh !!!; kdo tuší, že nerad leze rychle, sólo, nejištěn, v lámavém terénu za II., ať z chaty vyjde hodně brzo ráno).

Od chaty dolu po turistické stezce (zelená) pod “hang”, a přes tzv. Velký úplaz (trávy) do Téryho kuloáru a jím nahoru pod Z stěnu (delší cesta s vitším převýšením, ale lehčí).

Sestup: Jsou různé možnosti, záleží na tom, do jaké doliny chce člověk sestoupit.

Nejsnazší “pěší” sestup (obtížnost I.): Dolu z vrcholu směrem na JJV cestou přes Mojžíšuv pramen do Lomnického sedla (cesta je bohatě zajištěna řetězy a železnými kramlemi).
 

 

 

NA OBSAH,      NA ÚVODNÍ STRÁNKU